Jak se formujeme a věčně začínáme. Je to naše štěstí.

Milé blogulky, 

je krásné, že můžeme vždycky znovu začít. Většinou, když se člověk dostane někam, kde se cítí nespokojen, naštve se a "začne znovu". Já se již opět cítím nespokojena, přibrala jsem, zošklivěla, ale poprvé v životě mám pocit, že i přesto jsem se o hodně dál posunula. 

Za ten skoro rok, co jsem vypadla ze svého deníčku jsem si vychovala skvělého psa, také díky velmi zajímavým poznámkám a materiálům od SMI, které tímto velice děkuji. Je to miláček a náš velký parťák. Založila jsem firmu a snažím se zorientovat se v účetnictví, v angličtině, podnikla jsem velkou cestu Amerikou, začala se snažit o využití naší velké zahrady, která doteď byla jen džunglí. To všechno se dělo zatím, co jsem dál přibírala. Miminko zatím nepřišlo, i když po něm už nějakou dobu toužíme a jestli to se mnou takhle půjde dál, tak zachvíli nebude s kým :-D

A proto jsem tu zpět. Chci se zase vrátit k sebesledování, organizování a plánování ze kterého mě můj milý pejsek rozhodil...