Milé blogulky, tak dneska zase trošku rozum do hrsti, začít se uklidňovat a normálně myslet. Kdo by řek, že mě náš nový miláček tak rozhodí. Nemyslím na nic jiného, přítel jako by neexistoval, sleduju Melcův životní rytmus, konzistenci stolice, čas a množství krmení, vstávám ve čtyři kvůli venčení a se sevřeným žaludkem otevírám dveře do domečku pokaždé když se vracím z práce a očekávám ty nejhorší škody.
číst dál