Je čas máknout, Lanico!

Tak dneska trošku dokopávací email, řeknu Vám, skvělá metoda tenhle "plán" v diáři. Krásně vidím, jak se po třech dnech týdne nedostávám zase k tomu, co považuji pro svou "proměnu" za důležité, navíc se množí různé šipky s přesunutými pracovními úkoly. Tak takhle ne, nehodlám v neděli propadnout depce, že jsem zase nic nestihla. V týdnu se TAKY ŽIJE! Ne, jen o víkendu!

Řekla jsem si, že musím identifikovat zásadní důvody, PROČ.

Odpovědí mám hned několik a některé celkem ještě vtipně výmluvné:

• nemám čas (vtipné - souhrn toho co jsem zatím udělala stihnu vyjmenovt do dvou vteřin)
• nemám energii (oh ano, unavená, nožičky bolí, hlavička nechce myslet - ubohá Lani, a co s tím kurnik uděláš?)
• zrovna nemám chuť (o jé, když už je chvilka času "zrovna" se to sakryš nehodí - v pondělí jsem byla o hodinu dřív z práce než milý a místo abych využila toho že nikdo nekňučí, že má hlad, únava, hlavička bolí a já nevím co ještě..., tak jsem si hezky poležela u Simpsnů)
• snění - oj s tímhle mám problém, čas od času si něco s oblibou plánuju, hledám si k tomu věci na netu (zase ten net!) a blaženě proplouvám dnem bez uvědomění si času. (Teď se to týká pejska, proměny ložnice, úprav koupelny...)

Tak. Cítím se snad málo motivovaná? Neumím si své činnosti zpříjemnit? Jím špatně (vitamíny)? Málo spím? Kde se sakra skrývá zakopanej pes? Včera jsem asi tak hodinu zírala na počítač, aniž bych si uvědomila, že to dělám!

Ok, takže co tak asi pro sebe můžu udělat?

1) nemám čas - debilní výmluva, odmítám. Budu si k úkolům (pokud to půjde) připisovat časový limit, který mám k jejich vyřízení. Snad se tak dostanu trošku pod tlak, a půjde mi to lépe. Musím si vzpomenout, jak mi to pomáhá doma, když aplikuji "turboúklid" :-) Když si rozplánuji práci např na 2 hodiny, můžu si klidně naplánovat další hodinu pauzu, ne?

2) nemám energii - ok, budu více naslouchat svému tělu a snažit se najít věci, co mi "vlijí" energii do žil. Zatím jsem identifikovala hudbu a "hezké" prostředí - nějak jsem se zamilovala do svíček. Cvičení je pro mě zatím ještě kromě powerplate trošku nucení, ale 3x týdně to už dám. Nemůžu se na své tělo zas až tak zlobit, dělám u sebe i v sobě spoustu změn a to je vždycky spojeno s větším úsilím a vypětím, i když jsou to blbosti.

3) musím se naučit udělat krok k té či onné činosti. Nejhorší je pro mě začít. Takže: angličtinu denně s sebou i do práce, na konci pracovní doby (při cestě vlakem) s diářem v ruce realisticky naplánovat, co budu dělat doma a za jak dlouho to stihnu. Nechat si v harmonogramu místo i na flákání, protože to každý potřebujeme a tím, že se snažím tuhle část vytěsnit ji vlastně dělám pořád! Navíc flákání je pro mě zároveň i doba s přítelem, takže si i tak můžu připsat jedno malé bezvýznamné plus :-)

4) snění - toho se možná ani zbavovat nechci, ale půjdu na sebe, jako na malé dítě. Tomu taky neřeknete: přestaň si hrát a pojď pracovat! Ale spíš mu nenásilně odvedete pozornost k jiné, potřebnější činnosti. Chce to nějakou motivaci, vnitřní motor... což mi připomíná, že jsem zapomněla na svou nej kámošku Angelinu! To by mohlo zas nějaký čas fungovat:-) Hned mám nějaká rovnější záda, jen jsem si to uvědomila :-) Tak uvidíme, jaké bude hodnocení týdne příští pondělí :-)

Zatím pa blogulky, ať se Vám daří!