Tak dneska jsme už začali v novém kanclíku konečně pracovat. Jak jsem před tím byla už prací otrávená, tak po tom týdnu opravdové fyzické dřiny jsem nadšená. Nové místečko se mi líbí, krásné je, že nad hlavou mám světlík, takže ve dne mi svítí do vlasů sluníčko a cítím se tam fakt dobře.
navíc mi prošlo pár barev a nápadů do nového interiéru, takže se těším i z pohledů na to, co "klaplo" podle mě, i když s kolegyní (a šéfkou) to byl velký souboj a hra nervů. Nesnáším, když se Vás někdo zeptá na názor a nakonec udělá přesně to, co jste kritizovali. Ale už je to pryč, tak je lepší na to zapomenout. Jen doufám, že teď bude pár separátních služebních cest, abychom si od sebe všichni odpočali :-)
No a nakonec zpráva dnešního dne. Do kanclíku jsme i přivezli spoustu pokojových kytek, dělají kyslík a lépe se pak přemýšlí, a - konec, konců - je na ně hezký pohled. Mám ráda hlavně veliké kytky. Kolegyně s manželem vezli asi 15 minut v dodávce fakt velké kytky a po nainstalování se zdá, že budou mít velký problém tu čtvrthodinu patnáctistupňového mrazu přežít.
To mě moc mrzí, jsou opravdu krásné! Navíc sehnat opravdu velké kytky je fakt složité a drahé... nezbývá, než jim držet palce... snad chudinky zabojují a přežijí to /že jsme pár dní nepočkali!!!/
Já stěhování přežila a od zítřka zase najíždím na svůj každodenní pokus o šťastnější a krásnější Laň. Ráda se s Vámi podělím o to, jak souboj s leností a špeky probíhá!
2024 ©