Jak jsem na tom s hubnutím?
Může mít tak éterické zvíře jako laň vůbec tak přízemní starosti, jako je nadváha? Kdybych jí byla, asi bych je neměla, ovšem protože se teprve snažím svého vysněného modelu dosáhnout, musím přiznat, že být laň, tak mě možná vystavují v cirkuse, nebo v obludáriu.
Vždycky jsem byla tak nějak akorát, až do nedávné doby, kdy jsem po ukončení školy poměrně náhle přibrala 12 kilo. To byl pro organismus záběr, ale celkem přirozeně se to rozložilo. Musela jsem prožít hned několik šoků, abych si uvědomila, že je to se mnou opravdu vážné:
- Na začátku se mi celkem nevině začaly dotýkat stehna, zmizely mi žíly v tříslech a prsa se celkem zakulatila, což jsem shledla jako super věc, a tak jsem se tím nijak neznepokojovala…
- Po létě, kdy jsem chodila převážně v šatech jsem se na podzim nenarvala do žádných kalhot, na jaře jsem se už nenarvala do sukní (!)
- po letech jsem se fotila na novou občanku a ten obličej na fotce jsem ve srovnání s tím minulým nepoznala. To byl opravdu šok
- Na vysněné společné dovolené prožil šok můj drahý, když jsem v neuvážených kraťáskách s vodorovným (!) nápisem na zadku před ním kráčela do hor, uvědomil si, že takovou mě nechce a s opravdu zděšeným výrazem mi to sdělil. Něco na ten způsob: nevěděl jsem, že je to až TAK špatný, jak daleko jsi to nechala zajít. Pak mě hlídal, abych se na fotkách netočila zadkem
- Můj šatník se ničí prošoupáváním, trháním, moje nohy se neprokrvují vlivem úzkých nohavic, nemohu se chytit v tramvaji tyče, protože se mi pak vyvalí špek přes pásek u riflí, a praskne mi rukáv u halenky.
- S tou celulitidou bych měla něco dělat
- Ségra, která byla vždycky o deset kilo těžší než já hlásí, že mi kalhoty nepůjčí, copak se do nich narvu? Nenarvala jsem se.
- Dědím rifle po mámě
A tak nosím hnusné rifle a říkám si, že to mám za to. Teď je budu nosit, dokud se nedostanu o 8 kilo níž (cíl je zhubnout 10 kilo). Do té doby si nové nekoupím!
Začínám hubnout – už na té prokleté dovolené ztratím kilo, po návratu se nedaří zhubnout více, díky cvičení však ztrácím na objemu a ty zpropadené rifle mi začínají být na zadku trošku volnější. Krásný pocit, první sladký úspěch. Tak nějak to „vedu“ bez ladu a skladu asi dva měsíce, když v tom narazím na blog SMI, se kterou si začnu psát, Juicygirl – která už toho tolik dokázala, a na řadu dalších, které mne inspirují k založení svého vlastního.
Sestavuji si tabulky toho, jak krásně zhubnu, a vybírám si laň jako maskota svého hořko-sladkého blogu. Hledám oporu, naději a sílu zasmát se sama sobě u Vás, ostatních blogulek.
Můj cíl:
2024 ©