odvážná: Moje nejlepší kamarádka Angelina Jolie

Napsal Laňka (») 5. 12. 2011 v kategorii Odvážná, přečteno: 2095×
hot-sexy-angelina-jolie-wallpapers-26.jpg

Je na čase přiznat barvu. Zajímalo by mě, jak to máte vy, ale já se celý život pořád něčeho bojím: že mě někdo přepadne, že neuspěju, že spadne letadlo, že v tramvaji, nebo v přelidněném obchodním centru začne někdo střílet ... Doufám, že mne neodsoudíte jako blázna. Od malička to tak bylo a myslela jsem si, že až budu dospělá, bude to lepší, ale ouha. Velmi uvítám vaše rady!

Strašně mě to omezuje a moc ráda bych s tím něco udělala. Hrozně se mi líbil nápad, mé nejlepší kamarádky, která má "stěžovací" imaginární přítelkyni. Má totiž problém s tím, že neustále všechny kolem sebe komanduje. nedávno si představila, že vedle ní stojí někdo, koho má jako "vzor" někdo krásný, chytrý a ohromě schovívavý. Řekla si vduchu, že by nechtěla, aby tahle "bytost" byla svědkem toho, jak po příteli štěká a peskuje ho. Ohromě jí to pomohlo a používá tuto "relaxační techiku" často, a jejich vztah je mnohem harmoničtější než dřív...

A tak jsem si řekla, že moje imaginární přítelkyně bude Angelina. Představuji si ji, jako např. v roli Pan a paní Smithovi, křehká, sexy a chytrá, ale přitom úžasná dračice, odvážná, jak v jehlových podpacích rozkopává dveře, pevně drží zbraň a ohonem lesklých vlasů švihá sem a tam. Přitom přes řasy ostražitě sleduje okolí, nic ji nezastraší a nikdy se nevzdává.

Angelina

Použila jsem ji hned dneska. Dokončila jsem práci na jedné zakázce už před časem, ale dotyčný dělá mrtvého brouka, faktura je po splatnosti a nic se neděje. Dřív bych vyčkávala, pak posílala emaily, s omluvným: nezlobte se, že otravuju, ale víte, ta fakturka... bla bla bla, rozhodně bych nezvedla telefon a když už, tak by to bylo prosím, služebníček a pod...

Copak by Angelina vysvětlovala, že už nemá na autobus, nebo na rohlíky??? NIKDY

Takže jsem se proměnila na chvilku ve vysokou, štíhlou a okatou Angelinu v jehlových podpadcích a kostýmku s bílou košilí a zavolala jsem dotyčnému, abych mu o oktávu prohloubeným hlasem sdělila, že mu vypršela lhůta. Byla jsem v její roli nekompromisní a neotřesitelně silná. 

Do 2 hodin jsem měla na emailu oznámení o provedené platbě ;-)

Doufám, že podobně to bude fungovat, až budu muset autem do města, potmě do zahrady, až bude milý na služebce...

Bojíte se taky někdy? Co s tím děláte? Jak se překonáváte?  Velmi uvítám Vaše rady pro případ, že Angelina někdy selže...

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Caira z IP 188.75.191.*** | 31.5.2022 09:32
Ahoj, já teda taky patřím spíš k těm zdrženlivějším osobám, pokud mě někdo vyloženě nena....pak se ve mě něco hne a jde to tak nějak samo, až se mi klepou kolena a mám bolení žaludku. Jednou jsem takhle bojovala s posměchem kvůli léta starý nepěkný kérce z mládí od kolegyň z práce a postavit se jí mi moc nešlo a tak jsem šla druhou cestou. Bohužel, mi tatér řekl, že takovýhle paskvil po nikom předělávat nebude a už jsem to musela řešit neboť v práci to bylo čím dál horší. Hledala jsem a hledala, až jsem narazila na renomovanou kliniku, která se odstraněním tetování zabývá. Šlo to ráz na ráz a kérka byla pryč odstraneni-tetovani-laserem.cz/
Pak jsem si je vychutnávala, posměvačky po svém. Tiše...
Laňka | 7.12.2011 13:41
Oj Clarabelko, jak ti rozumím.... studovala jsem dvě VŠ, první jsem v prváku zapíchla a šla za hlasem svého srdce a dokončila tu, kde se mi víc líbilo... jenž eouha. nenašla jsem práci v oboru a tak jsem šla dělat něco, co souvisí s tou první. Ale řeknu ti, že na srazy nechodím a kontakt se spolužáky nevyhledávám ani tam ani tam... jedni by řekli, že jsem se zahodila a druzí zase, že dělám něco, co jsem nebyla ani schopna dostudovat...nejhorší na tom je, že neúmím pořádně žádný jazyk a pak taky, že můj přítel, makal, dodělal školu a má úžasnou práci a pozici a rve se jako lev (je hodně ambiciózní) zatím co já vedle něj stojím, tloustnu, pořád se všeho bojím, začínám dělat pravopisné chyby, nejsem schopna nic spočítat a naposledy jsem nebyla schopna převést ary na hektary. Naši kamarádi jsou hodně mezinárodní, takže i když jim rozumím, sama nic neřeknu a stojím čím dál víc odpodál. Řekla jsem si, že se sebou musím něco udělat a proto tenhle blog a "široký" přístup. Vybral si Laň, a postupem času se z ní stala slepice smile opravdu mám teď pocit, že jsem toho hodně zanedbala a čím dál tím se cítím hloupější a bojím se, kdy přijde ta prsatá blondýna, co si s ním bude umět popovídat "na úrovni".
Prozatím jsem byla na kuzu Angličiny u Nepustila - je to úžasné, moc doporučuju a teď je na mě, abych najela na nějaký režim a nenechala se "padnout" jak tělesně, tak duševně... Nejvíce ve svém životě přece jen můžeme změnit pouze my sami... tak s chutí do toho, od toho tu jsme!
Clarabella z IP 78.102.110.*** | 7.12.2011 13:15
Laňko, úplně Tě chápu..Já mám podobný problém i když trošku zapeklitější. Vždycky jsem byla ta prořízlá huba, nebála jsem se, snažila jsem se držet respekt k lidem, ale kdž mi o něco šlo, tak jsem se nedívala nalevo napravo.. No až  do léta... Odešla jsem po prváku z výšky, protože to byla nechutná trapárna a já si řekla, že je to pod moji úroveň. Zůstala mi potom jenom hotelovka, kterou dělám dálkově v Praze a fůra volného času.. Mám občas nějaké brigády, ale jinak to většinou opravdu probíhá tak, že vsanu až vstanu, potom si pustím seriál, nachystám snídani, uklidím pokoj, pak jdu nakoupit a uvařit pro Jendu no a potom čekám až se vrátí z práce.. Z začátku mě to bavilo.. Byla jsem v šoku z toho, kolik mám volného času, chodila jsem po městě, procházela obchody, ale teď?! Normálně jsem zakrněla..Musím se přemlouvat vůbec jít nakoupit...Ne že bych byla líná, ale protože mám samozřejmě ze sebu depku a cítím že to na mě každý musí poznat, že nic nedělám a jen se tím životem vezu... Já vím, že je to děs..Doslova promrdávám rok života... Ale to už se asi někdy tak stane..Teď už je to čím dál lepší- mám zkouškové na hotelovce, budou vánoce, no a po Vánocích to vypadá že na 90% procent se stěhujeme do Prahy, kde má Jenda novou práci a já si dám hotelovku zase pěkně na denní studium a k tomu ještě jednu výšku. Je to prostě jen tenhle divný půl rok, ale ukázal mi, že depka a pocit méněcennosti je neuvěřitelně silný- já se stydím i před kamarádama co studují normálně denní ale jinak se jen proflákávají od hospody k hospodě... Nesmím se tím pocitem nechat pohltit..Ale je to sakra těžkýsmile
Laňka z IP 89.176.153.*** | 6.12.2011 14:25
Díky Nulinko!
Nulka z IP 46.174.56.*** | 6.12.2011 14:18
No krásně jsi to vyřešila! Vidíš trochu se vyhecovat, udělat si pořádek v přístupu k lidem a ono to jdesmile Myslím si že první věc a ta nejdůležitější je si to srovnat v hlavě a podle toho se zařídit. Občas se taky bojím, ale myslím si že to není dobré...máme černé a negativní myšlenky a já věřím, že síla myšlenky je ohromná a taky se mi už párkrát stalo že síla myšlenky ovlivnila mou realitu, proto si myslím, že když budeme uvažovat negativně a se strachem všechno to čeho se bojíme si budeme nějak přitahovat. Nechápu jakým stylem to funguje ale myslím si že to tak platí, proto jsem si konečně sedla sama se sebou a řekla jsem si že nejsem NULA! že i já jsem krásná bytost a mám právo na štěstí na lásku na smích a usměvy a nesmím se pořád podceňovat.
Mé největší strachy jsou ze zubaře (ale už to docela zvládám) a ze samoty!! Ale ne partnerské samoty ale z toho že jednou příjde den kdy lidé kolem mě které mám ráda odejdou tam odkud není návratu, tak to mě deptá dost ale snažíms e na to nemyslet, smrt patří k životusmile taky občas mívám strach z toho že něco nezvládnu ale i na tom budu pracovat smile
Laňka | 6.12.2011 11:14
Ahoj SMI, jsi úžasná - já právě mám ten problém, že já tam ani nejdu smile a co se trýče obraných praktik na všudepřítomného nepřítele, tak to jsem se málem porvala smíchem, protože to je přesně to, co mi vyplňuje čas, když jdu někde, kde se bojím. A to že v kapse držím slzák me vůbec neuklidňuje. smile no každopádně doufám, že se to zlepší, když na tom teď budu systematicky pracovat smile
Smi | 6.12.2011 09:38
Já sem srab, jako ty. Bojím se například jít do společnosti, kde nikoho neznám. Bála sem se jít 1. den do školy (ha ha ha) a tak podobně. Sem paranoidní, a pořád za sebou tuším kdejaký úchyláky a každej na ulici, když je tma, je potencionální nepřítel na kterého v duchu vymýšlím obranou taktiku, případně hledám zvonky u dveří, kdyby náhodou....A nedělám s tím nic? Když někam musim, jdu tam , co mi zbejvá? A na ulici zůstávám stále paranoidnísmile Jinak, když mě někdo naštve, že mi neposlal balík a tak, tak píšu ne zrovna milý e-mail. V telefonu sem moc milá a e-maily na ně platí a obvykle volají sami = ušetřím za telefon.
lanka z IP 46.167.212.*** | 5.12.2011 19:42
dík holky, a jak to zvládáte, když se bojíte vy? Ej závidím, že to umí vytěsnit, to na mě moc nefunguje.
fitness-girl | 5.12.2011 15:30
Páni, tak to jsi zvládla skvěle smile Já jsem taky spíše taková, že bych se omlouvala, že otravuji apod. Asi taky budu muset na tomhle zapracovat, inspirovala si mě smile
Ej. z IP 188.246.111.*** | 5.12.2011 14:56
Moc zajímavý článek smile A když ti "Angelina" pomůže, tak proč ne ;)
Já se taky bojím spousty věcí. Ale jen tehdy, když se nad nimi zamyslím (třeba stárnutí, neúspěch). Tak se na ně snažím nemyslet, samo od sebe se mi to většinou do myšlenek nedostane smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a třináct