Tak Melco dlěá každý den úžasné pokroky. Je to taky skvělý tip na zhubnutí, jednak jím strašně málo, rpotože jsem naplněná myšlenkami a staráním se o tohle "děcko" a jednak s ním pořád běhám po zahradě a ukazuju mu všechny cestičky a stezky (Máme 3000m2, takže má prostoru dost a dost a až si zvykne venku, určitě se mu to bude moc líbit.)
Dosud jsme měli hrozný problém starat se o zahradu, protože se nám tam nechtěl trávit čas. Teď však vidím, že ta budu pořád někde zahrabaná v hlíně s pejskem pobíhajícím kolem. Dnes jsem vytrhávala staré uschlé lončáky a Melco kolem mě běhal a už se vydával i na průzkumy, na dohled ode mne. Senznamování s Puntinkou (Fenka, kterou má tatínek od přítele) probíhá s menšími problémy, Melco by si hrál a myslela jsem, že fena bude na štěndo opačného pohlaví reagovat dobře, ale asi se bojí o svůj revír, protože na něj zle vrčí. On sice odběhne, ale jakmile se Punťa otočí, už by ho mohla mít za krkem :-) jak z aní s nadšením běží. Ona je ale trošku zákeřná, takže je seznamujeme jen pozvolna. V domě se k sobě vůbec nedostanou, máme oddělené bydlení, ale zahrádku mají společnou.
Zato se dneska seznámil se sousedovým zlatým retrívrem, má 42 kg ale řádili spolu jak štěňata. Nejdříve na Melca hafan štěkal, když jsme chodili po zahrádce a Melco se bál, ale jak jsme je dnes pustili k sobě (pod dohledem) hráli si jak dvě štěňata. Museli jsme jen dát pozor, aby Hafan štěndo nezašlápl, protože je to pěkný kusanec.
Jinak jednoznačné trauma našeho pejska se týká dveří. Prostě se skrz ně bojí chodit. Což bude asi problém, proč zaboha nevleze do žádné místnosti, kde bychom ho rádi zavřeli, když budeme v práci.
Ze zítřka mám velký strach. Jsou dvě možnosti - buď si vezmu s sebou štěndo do kanclíku (ale budu šíleně nervózní, aby nám tam něco neokousal, nebo se tam nepočůral, navíc šéf by nebyl určitě moc happy... nebo ho necháme ve volném prostoru, kde je zvyklý spát, má tady hračky a pod...
Asi to zkusíme zítra a v poledne ho přijedu zkontrolovat. Mám velký strach o nový nábytek. Sedačka je stará, ne že by ji mohl zničit, ale nebyla by to taková hrůza, ale zničení toho zakázkového kousku mě straší. U krbu jsme mu nechali dřevo, které rád kouše a na hraní má pet lahev, kterou miluje a kouše do ní, ale tu mu tady asi nenechám, mám strach, že by se mu podařilo ukousnout kousek a že by to sežral....
Je jasné, že se tu asi počůrá, nebo i vykadí, je to škoda, protože zatím to zvládá dobře, ale pouštím ho cca každou hodinu a půl. Přes noc - asi od půlnoci do šesti vydrží....Ale nebudu ho za to samozřejmě nijak trestat, za to nemůže a jak jste psali v komentáříh, časem si na rytmus snad zvykne.
Tak držte palce, zítra to pro mě bude strašné, nechat ho tu samotného....
Dám vědět, jak to dopadlo!