V rámci boje za lepší svět jsem nabídla kamarádce nezjištnou pomoc při malování jejího bytu. Jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala obětovat víkend v předvánočním shonu, a navíc, když víkendy jsou jediná doba, kdy můžu být doma, uklidit si, trošku si odpočinout a třeba zapracovat na rekonstrukci našeho domečku, kterou s přítelem tak nějak svépomocí děláme. Každopádně hra na Mirka Dušína má několik souvisejících trampot.
Předně se mi nechce, druhak jsem se nabídla, že navařím ještě jídlo, protože je to holobyt a kamarádka tam bude už od pátku (kdy já nemohu, protože budu vozit svého přítele a jeho kamaráda po jejich školních srazech (nevyspím se) - kamarád pak u nás bude spát (musím dnes po práci ještě stihnout "turboúklid") a taky chci, aby se cítil dobře a chci mu nachystat pohoštění(musím společně s turboúklidem ještě připravit ěco na zub).
V sobotu až drahý vystřízliví (má deathline do oběda) tam přijedeme my (nevím, jestli byl dobrý nápad zlanařit i svého drahého...) a pofrčíme. Přespíme na karimatkách do neděle a v neděli doděláme zbytek.
Jelikož to teď vypadá velmi pesimisticky, ráda bych to uvedla na pravou míru:
- Nemrzí mě vynaložená energie (alespoň bude pohyb) a úsilí (alespoň si jídelníček můžu přizpůsobit svému režimu)
- Musím vymyslet něco, co bude výživné, a bude to dobré i studené, protože v bytě nic není
- Jediné, co mě mrzí je ten čas, ale to je právě ta oběť, bez toho by to nemělo tu "šťávu" že?
- Bojím se, že drahý bude naštvaný, že nemá své pohodlí/má hlad/bolí ho záda...
- Taky se bojím, že ta barva, co kamarádka chce je hrozně sytá a že se nedomalujeme hezké, neflekaté plochy...
Kamarádka je moc hodná a milá dušička, takže nemůžu ani mrknout křivě, jinak by všechno odvolala, a to já přece nechci. Já se chci přemoci, překonat svoje pohodlí a zájmy a udělat něco pro druhého, aniž bych za to čekala odměnu. Patřím do dnešní konzumní společnosti a mám dobrý pocit, že můžu změnit alespoň "svůj svět"A to stojí úsilí!Tak, teď jsem si to hezky vysvětlila, tak šup na vymýšlení jídelníčku!