Já sem srab, jako ty. Bojím se například jít do společnosti, kde nikoho neznám. Bála sem se jít 1. den do školy (ha ha ha) a tak podobně. Sem paranoidní, a pořád za sebou tuším kdejaký úchyláky a každej na ulici, když je tma, je potencionální nepřítel na kterého v duchu vymýšlím obranou taktiku, případně hledám zvonky u dveří, kdyby náhodou....A nedělám s tím nic? Když někam musim, jdu tam , co mi zbejvá? A na ulici zůstávám stále paranoidní
Jinak, když mě někdo naštve, že mi neposlal balík a tak, tak píšu ne zrovna milý e-mail. V telefonu sem moc milá a e-maily na ně platí a obvykle volají sami = ušetřím za telefon.