Myslím si, že už jen to snažit se tlačit koutky nahoru pomáhá. A celkově se ovlivňovat ve smyslu: mám blbou náladu a chystá se na mě ještě horší. Ale to mi akorát tak škodí a nemám se pak dobře a je to vlastně uplně na nic. A prostě si uvědomit a do mozku natlačit paradoxnost toho. ALE! Zároveň nad sebou nelámat hůl, že se nechám strhnout kde čím a mám pak blbou náladu ze své slabosti nebo neschopnosti... Být k sobě velice tolerantní, dávat si další a další šance a tak.
Jo a mně zlepší náladu čistej vzduch venku, když večer venku zpívaj ptáci (protože ty papriky neodletěly na jih), vycházka s čoklisem. A taky když se mi něco podaří, překonám se a jdu se učit, i když se mi nechce. Nebo když si ušiju nebo uháčkuju ěpknou věc. Nebo pro někoho. Nebo i když mám kolem sebe uklizeno nebo když si navařím nějakou zdravou dobrotu a ještě mi to vydrží na víc dní, takže mám zajištěný teplý a zdravý jídlo... A chlap mi taky dělá radost.
Ale ze všeho nejlepší je stejně ta schopnost pracovat s vlastním vědomím a postupně sama sebe přesvědčovat a hlavně zvnitřnit, naučit a zpřirozenit, naprogramovat se na lepší vnímání světa...
Ale někdy to nejde jinak, než třískat dveřma nádobím