Já myslím, že lepší je postupovat po malinkých krůčkách a postupně si tak na novoty zvykat a přijmout je za vlastní. Moje cesta k hezkýmu jezení je dlouhá a považuju to za správné. Jen tak to totiž může vydržet. Postupně přijmout a přirozeně dodržovat fakt, že sladké není optimální a když je chuť, naučit mozek pěkně pomaloučku mít chuť na ty lepší potraviny (třeba před půl rokem jsem eště pořád jedla různé čoko tyčinky a to v poměrně velkém množstí i více kusů denně..., za posledních pár měsíců bych ale takové úlety spočítala na prstech. Ale ne snad proto, že bych měla tak pevnou vůli a tak moc se držela, ale proto, že už na ty úlety nemám chuť. To je ten nejlepší výsledek! To je zvnitřněné, znormované a bez nátlaku na vůli dodržované. A to se týká ve stravě třeba i postupně dokonalejšího vaření. Nejde to hned, ale teď můžu říct, že dokážu uvařit chutné a vyvážené jídlo bez zbytečného množství soli ani směsných dochucovadel a bez masa.
Takže naopak! Dobré je postupně si zvykat na věci a nechtít všechno najednou. I ta chuť být pro chlapisko krásná se musí postupně naučit. Změny životního stylu se prostě nemají uspěchávat
Pěknej den přeju!