S miminkem taky budu doma
, že? ALe je to zásah, z našeho nezávislého skoro městského života na vesnici (třeba jsem skoro půl roku nebyla vzadu na zahradě a pod...) jsme najednou úplně jinde. Jsem hodně venku, mnohem méně jím, víc se hýbu, a Pejsek mi zatím zabírá 70% kapacity myšlenek a starostí. Skoro nezvládám vařit, uklízet, nic, pořád jen koukám, jak ho potěšit. Už mě to naštěstí začíná přecházet, dnes ráno jsem si uvědomila, že zase začínám vnímat i jiné věci
ještě chvilku to bude trvat, než se "sehrajeme" ale je to na dobré cestě.